Tuky mají v populárním zdravotním diskurzu špatnou pověst. Cholesterol, nasycené tuky, ucpané cévy – seznam „hříšníků" je dobře známý. Věda ale ukazuje, že role tuků je mnohem pestřejší. Existuje skupina látek přirozeně přítomných v lidském těle – lysofosfolipidy – které se v posledních letech dostávají do zorného pole výzkumníků zajímavým způsobem: zdá se, že hrají roli v tom, jak tělo nakládá s cukrem.
Proč je regulace cukru složitější, než se zdá
Glukóza je hlavní zdroj energie pro tělo. Za normálních okolností se z krve do buněk dostane díky inzulinu – hormonu, který funguje jako klíč. U cukrovky 2. typu tento klíč přestává správně fungovat: buňky na inzulin nereagují tak, jak by měly, a glukóza zůstává v krvi místo toho, aby byla využita.
Co bylo méně prozkoumáno, je otázka, zda v těle existují i jiné mechanismy, které příjem glukózy do buněk ovlivňují – a fungují přitom bez pomoci inzulinu.
Lynova Balance
Lynova Balance kombinuje lysofosfolipidy s antioxidačními enzymy z mikrořas T. chuii a vitamíny C a E. Určena pro podporu buněčné energie, fyzické výkonnosti a přirozené obrany těla proti oxidačnímu stresu.
Více o produktuNečekaný objev v krevním séru
Výzkumný tým z jihokorejské univerzity se vydal systematicky hledat odpověď. Vzali lidské krevní sérum, postupně ho rozložili na jednotlivé složky a sledovali, která z nich stimuluje příjem glukózy do tukových buněk. Aktivní složkou se ukázal být jeden konkrétní lysofosfolipid.
Klíčové zjištění bylo v mechanismu: lysofosfolipid „otevíral dveře" pro glukózu jiným způsobem než inzulin. Jinými slovy – tělo k tomu využilo úplně jinou vnitřní cestu, na inzulinu nezávislou. Přitom ne každá forma lysofosfolipidu fungovala: záleželo na tom, jak přesně je molekula sestavena. Jen některé varianty měly tento účinek.
Experimenty na myších pak ukázaly, že podání lysofosfolipidu vedlo k měřitelnému poklesu hladiny krevního cukru – a to jak u zdravých zvířat, tak u myší s navozenou cukrovkou. Hladina inzulinu se přitom nezměnila, což potvrdilo, že lysofosfolipid skutečně fungoval samostatně, bez zapojení inzulinu.
Obezita a klesající hladiny „ochranných tuků"
Druhý výzkumný tým z australského Baker IDI Heart and Diabetes Institute přistoupil k tématu z jiného směru. Nezkoumali, co lysofosfolipidy dělají – ale co se s nimi děje, když člověk přibírá nebo se u něj rozvíjí cukrovka.
Odpověď přišla nejprve z experimentů na myších. Jakmile myši začaly jíst vysokotučnou stravu, hladiny lysofosfolipidů v jejich krvi začaly klesat – a stalo se to rychle, během prvního týdne. Ještě dříve než se naplno rozvinula inzulinová rezistence.
Výzkumníci pak analyzovali vzorky krve od třiceti mužů rozdělených do tří skupin: štíhlí, obézní bez cukrovky a obézní s cukrovkou 2. typu. Výsledky odpovídaly tomu, co viděli u myší: obézní jedinci i pacienti s cukrovkou měli celkově nižší hladiny lysofosfolipidů v krvi než štíhlí. Zajímavé přitom bylo, že mezi obézními s cukrovkou a obézními bez ní ve výsledcích výrazný rozdíl. To naznačuje, že hlavním faktorem ovlivňujícím hladiny lysofosfolipidů je spíše samotná obezita a složení stravy než přítomnost diabetu jako taková.
Co z toho plyne
Obě studie dohromady naznačují zajímavý výzkumný směr: lysofosfolipidy se ukazují jako součást systému, který tělo využívá k regulaci glukózy, a jejich hladiny jsou při obezitě sníženy. Zda tento pokles ke zhoršení metabolismu aktivně přispívá, nebo je jeho důsledkem, zatím není jasné.
Důležitá poznámka k interpretaci
Výsledky první studie pocházejí z buněčných kultur a myších modelů. Výsledky druhé studie z analýzy třiceti lidských dobrovolníků. Ani jedna z těchto studií nedokládá klinicky ověřené účinky u lidí v běžné populaci. K tomu budou nutné rozsáhlejší klinické výzkumy.
Věda o lysofosfolipidech je stále v raném stadiu – a právě proto je zajímavá.
Shrnutí studií najdete v sekci Výzkum a studie: Lysofosfolipidy a příjem glukózy: inzulin-nezávislý mechanismus a myší modely diabetu: přehled studie (Yea et al., 2009) a Hladiny lysofosfolipidů v plazmě při obezitě a cukrovce 2. typu: přehled studie (Barber et al., 2012).
Ing. Denisa Stránská, Ph.D. vystudovala organickou chemii na VŠCHT Praha a doktorát získala na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Od roku 2005 se věnuje vývoji nových typů léčivých přípravků. Je spoluautorkou produktů LYNOVA a více než dvacet let propojuje výzkum v oblasti farmacie, nanotechnologií a funkční podpory lidského organismu. Je spoluautorkou řady odborných publikací v recenzovaných mezinárodních časopisech.
Zdroje
Tento článek má pouze informativní charakter a nenahrazuje odbornou lékařskou konzultaci. Lynova je registrována jako doplněk stravy. Před užíváním se poraďte se svým lékařem, zejména pokud užíváte léky nebo procházíte onkologickou léčbou.
