Když se řekne „tuky v krvi", většina lidí si vybaví ucpané cévy a riziko infarktu. Tento obrázek ale není úplný. Biochemické výzkumy posledních let ukazují, že skupina lipidů nazývaná lysofosfolipidy může hrát v cévním systému příznivější roli, než se dosud předpokládalo. Přehledová studie publikovaná v roce 2020 v International Journal of Molecular Sciences poznatky shrnuje a přináší aktualizovaný pohled na tuto skupinu látek.
Od podezřelé látky k homeostasickému mediátoru
Lysofosfolipidy jsou přirozenou součástí krevní plazmy. Vznikají především rozkladem fosfolipidů, tedy tuků, které tvoří membrány všech buněk v těle – jsou to tělu vlastní molekuly, nikoliv cizorodé látky. Novější výzkumy opakovaně ukazují, že jejich nižší hladiny v krvi jsou spojeny s horším průběhem řady onemocnění. Jejich koncentrace v plazmě za fyziologických podmínek dosahuje relativně vysokých hodnot a jsou vázány převážně na bílkovinu albumin.
Starší studie označovaly lysofosfolipidy – v krvi nejčastěji ve formě lysofosfolipidylcholinu – zejména za prozánětlivé mediátory podílející se na rozvoji aterosklerózy (onemocnění, při němž dochází k ukládání tuků do cévních stěn a jejich postupnému ucpávání). Toto hodnocení však bylo do značné míry podmíněno metodologickými omezeními: studie pracovaly s různými druhy lysofosfolipidů, v různých koncentracích, a mnohdy bez přítomnosti bílkovin, které lysofosfolipidy v těle normálně doprovázejí. Jak autoři přehledové studie podotýkají, řada dříve popsaných prozánětlivých účinků mohla ve skutečnosti pocházet z nečistot v použitých preparátech, nikoliv z lysofosfolipidu samotného.
Lynova Neuro
Lynova Neuro obsahuje DHA navázanou na lysofosfolipidy pro efektivní transport do mozku. Určena pro podporu kognitivních funkcí a nervové soustavy.
Více o produktuCo novější výzkum ukazuje
Novější práce, které využívají přesnější analytické metody a fyziologičtější experimentální podmínky, přinášejí odlišné závěry. Ukazují, že lysofosfolipidy hrají v organismu důležitou roli: jejich nižší hladiny jsou opakovaně spojovány s nepříznivými zdravotními výstupy – byly pozorovány u pacientů s revmatoidní artritidou, diabetem, Alzheimerovou chorobou, plicní arteriální hypertenzí nebo sepsí, kde korelovaly se zvýšenou úmrtností. V kontextu cévního zdraví přehledová studie popisuje několik oblastí, kde lysofosfolipidy vykazují ochranné vlastnosti.
Bylo pozorováno, že lysofosfolipidy:
- Přispívají k relaxaci cévní svaloviny, a to mimo jiné snížením produkce endotelinu-1 – látky, která cévy stahuje.
- Ovlivňují produkci oxidu dusnatého a prostacyklinu, obou přirozených regulátorů cévního tonu.
- Zvyšují antioxidační kapacitu HDL – lipoproteinů označovaných jako „hodný cholesterol" – a brání oxidaci LDL.
- Ovlivňují srážení krve – bylo prokázáno, že inhibují agregaci krevních destiček, snižují aktivitu tkáňového faktoru v monocytech a zvyšují antioxidační kapacitu cévních stěn.
- Zvyšují prokrvení srdce – studie ukázaly zvýšení průtoku krve koronárními cévami a snížení celkového cévního odporu ve zvířecích modelech.
Komplexní role v zánětu
Studie věnuje značnou část rozboru toho, jak lysofosfolipidy působí na imunitní buňky zapojené do cévního zánětu. Výsledky jsou i zde nejednoznačné. Lysofosfolipidy mohou za určitých podmínek aktivovat buňky imunitního systému (makrofágy a T-lymfocyty), za jiných podmínek naopak tlumí jejich prozánětlivé reakce. Autoři přehledu navrhují, aby byly lysofosfolipidy vnímány nikoli jako jednoznačně prozánětlivá nebo protizánětlivá látka, ale jako homeostasický mediátor – tedy látka, která se podílí na udržování rovnováhy v různých fázích zánětlivé odpovědi.
Proč záleží na formě a podmínkách
Autoři přehledové studie zdůrazňují, že biologická aktivita lysofosfolipidů se výrazně liší v závislosti na délce a nasycenosti acylového řetězce molekuly – tedy na její konkrétní chemické struktuře. Výsledky studií proto nelze zobecňovat na všechny formy lysofosfolipidů jako homogenní skupinu. Stejně tak záleží na přítomnosti nosných bílkovin a na podmínkách, za kterých byly experimenty provedeny.
Důležitá poznámka k interpretaci
Výzkum shrnutý v této přehledové studii vychází z experimentálních prací provedených převážně in vitro (na buněčných kulturách) a v části případů na zvířecích modelech. Takové výsledky nelze přímo přenášet na závěry platné pro lidský organismus. Biologická role lysofosfolipidů v cévním systému je komplexní a stále aktivně zkoumaná; jednoznačné klinické závěry budou vyžadovat výsledky dalších klinických studií na lidech.
Shrnutí studie najdete v sekci Výzkum a studie: Lysofosfolipidylcholiny v cévním systému: pro- a protizánětlivé vlastnosti – přehled studie (Knuplez & Marsche, 2020).
Ing. Denisa Stránská, Ph.D. vystudovala organickou chemii na VŠCHT Praha a doktorát získala na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Od roku 2005 se věnuje vývoji nových typů léčivých přípravků. Je spoluautorkou produktů LYNOVA a více než dvacet let propojuje výzkum v oblasti farmacie, nanotechnologií a funkční podpory lidského organismu. Je spoluautorkou řady odborných publikací v recenzovaných mezinárodních časopisech.
Zdroje
Tento článek má pouze informativní charakter a nenahrazuje odbornou lékařskou konzultaci. Lynova je registrována jako doplněk stravy. Před užíváním se poraďte se svým lékařem, zejména pokud užíváte léky nebo procházíte onkologickou léčbou.
